Neformální vzdělávání

„Neformální učení je záměrné, ale dobrovolné učení, které probíhá v řadě rozmanitých prostředí a situací, v nichž vyučování, odborná příprava a učení nemusí být nutně jedinou či hlavní oblastí činnosti. Tato prostředí či situace mohou být dočasné nebo se mohou střídat a příslušné činnosti či kurzy mohou vést profesionální facilitátoři učení (např. mládežničtí instruktoři), ale také dobrovolníci (např. vedoucí skupin mládeže). Aktivity a kurzy jsou naplánované, ale zřídkakdy strukturované jako tradiční vyučovací hodiny nebo předměty.“

(Lynne Chrisholm, Bridges for Recognition 2005)

Neformální vzdělávání v práci s mládeží je specifický vzdělávací koncept, který probíhá mimo formální vzdělávací systém, zjednodušeně řečeno mimo školu. Účastníkům umožňuje doplnit si nebo prohloubit již získané vzdělání. Velký důraz je kladen na holistický přístup; vzdělávání se tedy zaměřuje nejen na nové znalosti, ale i na rozvoj dovedností a postojů a rozvíjí člověka jako celou osobnost včetně jeho emocí a hodnot. Účast v programu pod hlavičkou neformálního vzdělávání znamená, že procházíte procesem neformálního učení. Důležitými rysy neformálního učení je například časté použití interaktivních metod, velký význam má jak individuální tak i skupinové učení, sdílení zkušeností či učení se z chyb. Role vedoucího aktivity není nadřazena účastníkům (účastník není pouhým posluchačem a příjemcem informací).

Vzdělávací systém se podle Evropské komise i Rady Evropy skládá ze tří navzájem propojených složek:

Formální vzdělávání se vztahuje ke strukturovanému vzdělávacímu systému, který zahrnuje všechny školy od základních až po univerzitu, včetně specializovaných programů odborného a profesního výcviku.
Neformální vzdělávání se vztahuje ke všem plánovaným programům osobního a sociálního vzdělávání mladých lidí určených k rozvíjení celé řady dovedností a kompetencí mimo rámec formálního vzdělávacího kurikula.
Informální učení se vztahuje k průběhu celého života, v němž si každý jednotlivec osvojuje určité postoje, hodnoty, dovednosti a znalosti pod vlivem různých vzdělávacích zdrojů ve svém okolí i z každodenní zkušenosti (z domova, ze sousedství, z knihovny, z médií, ze zkušeností nabytých při práci, při hře apod.).

Formální i neformální vzdělávání a informální učení by se mělo vzájemně inspirovat a doplňovat tak, aby dohromady tvořilo životaschopný a rozvíjející se proces celoživotního učení, který bude motivovat každého jednotlivce k osobnímu i profesnímu rozvoji.

Zdroj: Kompas – Manuál pro výchovu mládeže k lidským právům